Uznávání zahraničních dokumentů

Datum: 28.06.2017

Kategorie: Uznávání zahraničních dokumentů

Uznání zahraničních dokumentů (certifikáty, osvědčení, aj..)

Uznávání zahraničních dokumentů (certifikáty, osvědčení, aj.) nebo zahraničních značek

Uznávání zahraničních dokumentů (certifikáty, osvědčení, aj.) nebo zahraničních značek jako důkazu o posouzení shody není automatické. K tomu může docházet pouze na základě mezinárodní smlouvy nebo dvojstranné dohody a to obvykle na zásadě vzájemnosti.

Mezinárodní smlouvy jsou zveřejňovány ve Sbírce mezinárodních smluv. Dohody na nižší úrovni a další skutečnosti týkající se tohoto uznávání jsou zveřejňovány ve Věstníku ÚNMZ.

Na úrovni jednotlivých autorizovaných či akreditovaných osob může probíhat uznávání výsledků zkoušek a zjištění provedených v zahraničí – na základě vzájemných dohod těchto subjektů či jejich účastí v mezinárodních certifikačních uskupeních. Výsledkem tohoto uznávání je pak vždy dokument domácího subjektu vydaný za podmínek stanovených ZáTPV.

Technické normy a jejich postavení

Obecně platí, že normy nejsou závazné a jejich plnění je dobrovolné, pokud právní předpis nestanoví jinak. Zvláštní postavení mají tzv. harmonizované normy – tyto normy byly určeny ke konkretizaci obecných požadavků technických předpisů. Plnění těchto norem je opět dobrovolné, ale jejich použití většinou výrazně zjednodušuje předepsaný postup posouzení shody.

Harmonizované normy

Jedná se o technické normy, které jsou určeny pro splnění technických požadavků na výrobky vyplývajících z technického předpisu (nařízení vlády) a obsahující podrobné technické detaily, jimiž jsou tyto požadavky upřesňovány. Pojem harmonizace normy vlastně znamená její "připojení" k určitému technickému předpisu za účelem konkretizace jeho obecných požadavků. Harmonizace norem není nijak vyznačena na výtisku, v označení nebo názvu normy. Jedná se pouze o ty normy, které byly vyhlášeny jako harmonizované ve Věstníku ÚNMZ (vždy s uvedením, ke kterému NV).

Dobrovolné splnění harmonizovaných norem (popř. dalších jim na roveň postavených), pokud se tyto normy vztahují na výrobek a konkretizují všechny požadavky nařízení vlády, se považuje za splnění požadavků závazného nařízení vlády, k němuž se tyto normy vztahují (jen po dobu jejich platnosti). Požadavky technických předpisů lze splnit i jiným způsobem – tuto skutečnost je ale nutné většinou prokazovat složitějším způsobem (např. použít náročnější postup posuzování shody).

Smlouva PECA

Mezinárodní smlouva "Protokol k Evropské dohodě o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků" (platnost od 01.07.2001). Jejím smyslem je umožnit volný pohyb zboží mezi Českou republikou a státy Evropského společenství bez nutnosti dvojího posuzování shody s požadavky technických předpisů. To znamená, že dováženým výrobkům, které budou v zemi jejich původu (ČR nebo ES) označeny značkou CE, popřípadě doloženy stanoveným dokumentem, nebudou kladeny technické překážky při uvádění na trh v zemi dovozu. Smlouva se tedy dotýká dovozců výrobků původem z ES a domácích výrobců, kteří vyvážejí své výrobky na trhy v ES.

Při aplikaci PECA je uplatněn sektorový přístup – smlouva není automaticky vztažena na všechny výrobky, ale pouze na určité skupiny (sektory) výrobků, které jsou jejím předmětem. Odrazem toho je zahrnutí jednotlivých nařízení vlády (resp. směrnic ES) do smlouvy. Tato nařízení vlády pak zcela přejímají znění příslušné směrnice ES a plně zavádějí praxi platnou v ES. Oblast těchto výrobků bude postupně rozšiřována.

Směrnice ES

Směrnice jsou jedním z právních aktů Evropského Společenství. Směrnice s technickým obsahem upravují uvádění určitých skupin výrobků na jednotný trh ES s cílem zabezpečit bezpečnost osob a majetku. Definují tyto výrobky, stanovují technické požadavky na ně, určují postupy posouzení shody, popř. předepisují označování výrobku označením CE, apod. Vybrané technické směrnice jsou do právního řádu ČR přejímány nařízeními vlády k zákonu č. 22/1997 Sb.